Němé duše čtenáře zavedou k hrdinům, kteří touží po změně svého života na pozadí záhadných úmrtí v srdci neprostupného pralesa.
Omden touží opustit rodné město a vydat se za svým snem. Nemůže se totiž smířit s tím, že by se měl stát nástupcem svého otce, který vede vykřičený dům. Jenže, když mu přijde odmítnutí z univerzity, do níž vkládal naděje, vidí jedinou příležitost k lepší budoucnosti ve vyřešení záhady v džungli. Ta totiž vydává znetvořené mrtvé…
Namia žije celý život pod ochrannou rukou své matky, která se snaží zabránit, aby se stala jednou z dalších nevěstek. Své naděje tak pojí s Omdenem, který jí jistě pomůže…
Svět královského dvora Skalního města pak představí Runel – velitel vojáků skrývající důležité tajemství – a následník trůnu Maargelus, jehož pohání nejen příprava na budoucí vládu, ale i nutnost vyřešit zapeklitý problém s vražděním v džungli.
Cesty všech hrdinů se knihou různě prolínají, aby se nakonec organicky spojily a navzájem se ovlivnily. Autorka text dělí do krátkých kapitol, a tak dodává vyprávění hezký spád. Její zkušenosti ze psaní povídek otištěných v několik antologiích a literární uznání v Ceně Karla Čapka napovídají, že tady se čtenář o plynulost textu a dobrou čtivost bát nemusí.
I možná proto si pro svůj první román Jitka Ládrová vybrala poměrně složitou formu vyprávění z pohledu čtyř hlavních postav (pěti, pokud počítáme i překvapení v epilogu) – ostruhy v podobě vydaných povídek už spisovatelce dodaly určitou vyprávěčskou jistotu a vybrousily schopnost správného literárního vyjadřování. Čtenáři se tedy nestane, že by ho brzdila krkolomná souvětí nebo špatné formulace myšlenek. Po stylistické stránce je v knize vše v pořádku.
Děj rozdělený do kratších celků také vzbuzuje dojem rychlého tempa, i když se z pohledu rozvíjení dramatické struktury může zdát opak. G
Čtenáře také jistě potěší na první pohled krásně vypadající kniha – obálka vyobrazující jednoho z Tygřích válečníků se náramně povedla a výborně zachytila atmosféru příběhu skrytého na stránkách uvnitř. Nakladatelství navíc zvolilo decentní zušlechtění v podobě několika tribálních vzorů na obálce a hřbetu, které knize pomáhají dodat jistou animálnost spojenou se zasazením děje do blízkosti džungle. Knihy od Hostu zkrátka vypadají skvěle.
Zápletka odhalování záhady z džungle byla ze začátku správně chytlavá, a když si čtenář zvykl na pomalejší děj, nechával se hezky unášet, stejně jako bylo zajímavé hlavní téma nenaplněných tužeb. Hlavní hrdinové a hrdinky pak zaujmou svou lidskostí a neurčitostí.
Cílem autorky bylo zobrazit své postavy pokud možno realisticky, proto vidíme, že často touží po ne zrovna šlechetných věcech (v případě Omdena kujícího pikle za zády tajemného kmene se v klidu můžeme zmínit o sobectví – v mnoha částech knihy je hlavní jen to, co je důležité pro něj, i když je to vykoupené starostí o Namii) nebo po věcech zdánlivě obyčejných (Maargelus a jeho touha zplodit potomka).
Celou knihou se pak prolínají cíle jednotlivých postav, a to zahrnuje intrikování a manipulaci, zamlčování nebo naopak vydávání klamavých informací. Textu to přináší svěží nečekanost a nejistotu. Kniha je tím způsobem vítaně nepředvídatelná.
Ne vše se ale autorce povedlo na výbornou. Velice často se čtenář setká s něčím, co moc nedává smysl nebo působí podivně (Omden se například nevyzná v chodu domu, kde žije, motivuje ho pohrdání otcovou prací vedoucího vykřičeného domu, protože podle něj je to něco, co je pro ženy ponižující – přesto nijak nereflektuje fakt, že si prostitutky vydělají docela slušné peníze, mají celkem klidný život a kdykoli mohou odejít – což text přímo popíše v částech s Namií. Naopak si za otcovy peníze – vydělané prací, jíž Omden sám pohrdá – užívá postavení syna úspěšného obchodníka a obléká se do drahých látek.
Když Omden nebo kdokoli další potřebuje něco zjistit, okamžitě se to v další scéně samo objeví. Jako kdyby autorce nešlo o rozvíjení zápletky a ztížení dosahování určitých cílů jednotlivých postav, ale potřebovala se rychle dostat k další scéně, aby se stihl odvyprávět zbytek děje).
Souvisí to s dějovou strukturou textu, která je vlastně spojením dvou knih do jedné (každou polovinu definuje jiná zápletka), což se překvapivě ukáže v polovině vyprávění, kdy se dosavadní snahy spojené s do té doby nastavenou zápletkou změní v něco odlišného a přestane platit to, co slibuje anotace.
Autorka také často spoléhala na shrnující popisy, které srazí velké množství vyprávěcího celku do jedné nebo dvou stran, a popisy pocitů a doslovně dovysvětluje různé pohnutky, protože nebyl čas důkladně se všem hrdinům věnovat.
Při celkem velkém rozsahu textu – přes 500 stran – byla kniha spíše převyprávěná namísto toho, aby čtenáři jasně ukazovala pohnutky postav v konkrétních scénách – ty jsou naopak doslovně řečené, často na konci kapitoly znovu připomenuté. Trochu ke škodě to vyvolávalo dojem, že by se bez nich čtenář mohl ve vyprávění ztratit.
Nepředvídatelnost a vlažné tempo také nepřinášely moc napětí, protože nebylo jasné, kam děj směřuje a co by se stalo, kdyby hrdina selhal, a spoléhalo na spoustu dialogových výměn. Jak autorka sama říká, zajímají ji pletichy a intriky, což je něco, čeho se čtenář dočká vrchovatě.
Knihu tak dokonale shrnula věta: „Někdy člověk nemusí hnout ani malíčkem a problémy se vyřeší samy.“ Stejně jako zápletku vposled řešila jiná postava než kdokoli z představených hrdinů.
I přes výše zmíněné výtky jsou Němé duše čtivou a povedenou prvotinou s příslibem něčeho většího a zajímavějšího do budoucna. Jak autorka v rozhovoru pro nakladatelství Host zmiňuje, na cestě je druhý díl, který by měl celý její fiktivní svět dále rozvinout.
Němé duše zůstaly samy o sobě někde v půli cesty – sympaticky napsané a dobře nakročené k něčemu poutavému, ale opatrné, s nepříliš zajímavými postavami a s vědomím, že ten opravdový strhující příběh se skutečně odehrává někde za rohem a někomu jinému.
Němé duše – Jitka Ládrová
Vydal: Nakladatelství Host, 2023
Obálka: Adam Pizurný
Počet stran: 504 / brožovaná vazba
Cena: 469 Kč
