Patnáctiletá Emelline, nebo taky zkráceně Em nemůže říct, že její život by byl zrovna peříčko. Žije v osadě uprostřed lesů, kde má každý své místo a jasně dané povinnosti, které musí svědomitě plnit. Osada má jasně zavedený řád nejen co se týká práce, ale také ctností, které jsou pro pevnost jejíž technická vyspělost je zhruba na úrovni 19. století, smrtelně důležité. Slovíčko smrtelně je na místě, protože pokud člověk poruší pravidla a dopustí se nějakého malého vzpurného činu (stačí se například dvakrát za sebou nedostavit na každodenní setkání všech obyvatel pevnosti), vyslouží si velice nebezpečnou noční stráž – a při opakovaných prohřešcích dokonce cestu na rozcestí, kde bude zavřen v železné kleci a ponechán svému osudu, kterým může být v lepším případě smrt hladem.
Proč je nutné tato pravidla dodržovat uvnitř uzavřeného společenství, za vysoko hradbou ? Protože v lesích číhá neznámé smrtící nebezpečí, které obyvatelé znají pouze jako malmaci!
Aby toho nebylo málo, tak má Em z útlého dětství zraněnou nohu, kdy jí bylo rozdrceno chodidlo při nešťastné nehodě. Měla štěstí v neštěstí a o nohu zcela nepřišla, což je v osadě, s velice omezenými možnostmi a znalostmi lékařství malý zázrak, vždyť každý druhý porod končí smrtí dítěte nebo matky, v horších případech pak obou. Emiliina rodina má na sobě ještě stigma z minulosti a je označená jako poskrvněná. O poskvrnu se zasloužila Emiliina babička, která si vysloužila za své vzpurné činy cestu na rozcestí. A jablko, jak se zdá, nepadlo daleko od stromu. Em je od přírody zvědavé děvče, které pátrá po odkazech dávných obyvatel z dob, kdy se ještě nemuseli bát malmaci a pevnost pravděpodobně nebyla poslední výspou lidstva. Ve snech i v bdění tak Em cítí, jak jí to táhne do zakázaných hlubin lesa, kde na ní čekají tajuplní malmaci a možná i mnohem horší tajemství.
[miptheme_quote author=“Vojta Rabyniuk“ style=“text-left“]Uzavřená osada, puritánství a neznámé nebezpečí v lesích? Že vám to něco připomíná? Ano, podobnost s filmem Vesnice M. Night Shyamalana je od prvních stránek knihy zřejmá.[/miptheme_quote]
Cílovou skupinou knihy v tom to případě ovšem autorka poněkud zúžila na náctileté dívky a mladé ženy, které se dozajista brzy ztotožní s dospívající, odvážnou hrdinkou, kterou kromě jejich „vzpurných“ vlastností cloumají také hormony. V knize se tak nevyhneme pasážím, kdy Em pozoruje mladého, jen o pár let staršího chlapce, který hraje házenou a vlnící se svaly na jeho předloktí obdivuje s neskrývaným úžasem a nabíhajícím ruměncem ve tváři. Ovšem autorka tyto pasáže velice vkusně zakomponovala do děje, takže nejsou vůbec zbytečné. Přiznám se, že pro mě bylo někdy jednání hlavní hrdinky nepochopitelné, a až sem si říkal, zda není tak trochu samoúčelné, ale to nechám na posouzení spíše mladší čtenářky.
Žánr knihy se kolem hlavní dějové linky neustále mění a bilancuje mezi napínavým a místy skoro až hororovým zážitkem ( tedy pro mladší cílovou skupinu) a teenagerským dobrodružstvím s nádechem romance, která samozřejmě nesmí v knihách podobného ražení chybět. Autorce Kate A. Boormanové se během knihy podařilo několikrát vybudovat velice pěknou a hutnou a skoro až dech beroucí atmosféru. Dalším velkým plusem jsou některé zvraty v průběhu děje, bohužel ovšem konečné velké finále pro mě nemělo ani pořádnou dávku napětí a také jsem cítil snahu o jakýsi šokující twist, který ovšem ve výsledku vyjde poněkud naprázdno. Kniha, vzhledem k tomu, že jde o sérii, je ukončena příjemným cliffhangerem, který slibuje autorce větší volnost a prostor k odpoutání se od srovnání s Vesnicí. A právě díky absenci této inspirace, nebo podobnosti ( ať je to mu jak je) se ukáže zda bude Kate A. Boormanová úspěšnou a kvalitní autorkou fantastické literatury pro mladé dívky, nebo jen průměrnou duší, která zapadne do útrob regálů přecpaných podobnými autorkami a polonahými upíry.
Jediné co knize musím vyloženě vytknout, je francouzština. Společenství se nachází pravděpodobně v bývalé ( době před malmaci) Kanadě a některé postavy mluví lépe francouzsky, a text je tak protknut slovy nebo i větami, které nejsou vždy uspokojivě přeloženy; zda to byl autorčin záměr, nebo jen vydavatelství od překladu upustilo je těžké soudit, ale tak nebo tak je tímto nešvarem plynulé čtení několikrát nepěkně nabouráno a čtenář je nucen „gůglit“ překlad, pokud se na to nevykašle a nedá na svou intuici.
Přeložila: Markéta Polochová
Počet stran: 368
Cena: 246 Kč
[review]
Ve výsledku se jedná o celkem příjemnou prvotinu, která zasáhne svou cílovou skupinu plnou silou a zda si Smrtná Zima a Emelline najde velkou fanouškovskou základnu i u nás, to ukáže především druhý díl.
